Začátkem srpna 2016 se česká výprava, ve složení:

Martina Garová: Absolut First Izolda Garonera (2,5 roku)

Ing. Tomáš Nehera: Erikachen Roisin (5 let)

Petra Pešková: Absolut First Ida Garonera (2,5 roku)

zúčastnila poprvé v historii oficiálních tolling testů určených přímo pro plemeno Nova Scotia Duck Tolling retriever. Stalo se tak ve švédském Forsviku v rámci jubilejního 30. ročníku Toller speciálu. Toller special je ve Švédsku pořádán pravidelně každý rok, pokaždé v jiném místě. Trvá 4 dny a zrzounci tu mají možnost utkat se v disciplínách jako jsou working testy, obedience, agility, výstava nebo právě zmiňovaný tollingjaktprov neboli tolling testy.

Než jsme se na takovouto akci mohli vůbec vypravit, čekala nás dlouhá a hlavně neprošlapaná administrativní cesta. Ráda bych tu jmenovala dánskou chovatelku Aninu Steentofte, která nám byla po celou dobu velmi nápomocna a patří jí za to náš velký dík.

Abyste se mohli takovéto akce vůbec zúčastnit, je potřeba nejprve svého psa registrovat ve švédském registru psů, dale si vytvořit účet ve speciálním on-line systému, přes který se ve Švédsku přihlásíte na jakoukoliv místní kynologickou akci, no a v neposlední řadě je třeba být členem nějakého severského kynologického klubu, v našem případě nejlépe pořadatelského Švédského Nova Scotia duck tolling retriever klubu.

Švédové jsou velcí pejskaři a vycestovat do jejich země se čtyřnohým přítelem je jedna velká radost. Vašemu psu stačí pouze europas s platným očkováním a označení čipem. Psi jsou všude vítáni, všude najdete spoustu kynologických klubů, míst k venčení a všude se s vaším čtyřnohým přítelem počítá, v kempu v Malmo jsme dokonce viděli i psí sprchu. Švédští pejskaři jsou velmi disciplinovaní, na volno vodí opravdu jen stoprocentně poslušné psy, ostatní chodí bez vyjímky na vodítku. Po svých psech uklízejí a jejich pes vás nikdy nikde nebude obtěžovat, od vás se samozřejmě předpokládá stejný přístup. Náhubek jsem za celou dobu pobytu neviděla ani na jednom psu a dokonce se švédové divili cože to mám připnuté na batůžku – já, vycvičená Českými drahami ;-).

Vzhledem k tomu, že se v Čechách tolling testy nepořádájí a dohromady se tu o nich nic moc neví, příprava našeho teamu spočívala v tom, že jsme vyřídili administrativní záležitosti, koupili vhodné aportky pro tolling, přečetli si zkušební řád, shlédli pár zkoušek a skutečných lovů na kanálu YouTube, párkrát si to vyzkoušeli na louce u rybníka a mohlo se jet na pionýrskou výpravu.

V rámci tollingjaktprov musí každý pejsek, dle pravidel, začínat ve třídě začátečníků (Nkl), pokud v této třídě uspěje a získá 1. cenu, může v dalším testu již nastoupit ve třídě otevřené. Naše tři feny tedy všechny nastupovaly ve třídě začátečníků.

Rozdílů oproti našim zkouškám je v tolling testech hned několik. Především je to skutečnost, že váš pes je přezkoušen ze všech disciplín najednou. Nečeká se, jako třeba při Zkoušce z vodní práce retrieverů, až všichni psi dokončí první disciplínu a pak se přejde teprve na druhou disciplínu. Při tolling testu váš pes vstoupí do zkouškového prostoru, vykoná všechny předepsané disciplíny a skončí. Musí tedy být schopen pracovat nepřetržitě 20 a více minut, v závislosti na obtížnosti testu. Musí během zkoušky několikrát prokázat schopnost přechodu z aktivní práce do absolutního klidu. Jedná se tedy o psychicky a ve vyšších třídách I fyzicky poměrně náročný test. Dalším rozdílem je ihned první přezkušovaná disciplína a tou je tolling. Tolling je typická vlastnost tolera, tedy jeho schopnost přilákat ptáky na dostřel lovce. Švédsko je zemí obrovských jezer a vodní ptactvo se zde loví jiným způsobem, než u nás. Jedná se o individuální způsob lovu a v tomto duchu přesně probíhá i přezkušování psů. Lovec je ukrytý za zástěnou u vodní plochy a svému psu hází drobné předměty, ten mu je přináší hravým způsobem zpět. Toto chování psa a jeho fyzická podobnost s liškou má magický vliv na vodní ptáky – nepřítele je totiž lepší mít pod kontrolou. Připlují se podívat blíž, čímž se dostanou na dostřel lovce. Ve Švédsku se střílí vodní ptactvo jak v letu, tak i usazené na vodní hladině, střelci tedy nic nebrání v jejich slovení, pes potom mrtvou a poraněnou zvěř přináší.

V NKL psi pracují do cca 30ti metrové vzdálenosti od psovoda, tato vzdálenost je dodržena i při práci na vodě a tak jsou kachny vhazovány do vody z loděk. Což jsem na českých zkouškách rovněž nezažila. Ale teď již k vlastní zkoušce. Popíši zde zkoušku tak, jak jsem jí vypracovala s Idou. Neměla jsem příliš času koukat na naše ostatní psy a tak zde uvedu na konci jen jejich výsledky.

Na zkoušku jsem s Iddy nastupovala ráno, v pátek 5.8. ve skupině A jako 5. v pořadí. Naším rozhodčím byl Sverker Haraldsson a ten den ve skupině A posuzoval 16 psů. Celkově se Toller speciálu 2016 účastnilo 549 psů a z toho přes 90 jich bylo v tolling testech přihlášených do začátečníků. Přezkušováni tedy byli ve třech skupinách po tři dny.

Ráno byl sraz účastníků rovnou v lese, na místě konání zkoušek. Cesta byla dobře značená, na místě jsem našla rozpis kam a kdy jít, rovněž se tam v terénu připravovalo i malé občerstvení a zázemí tak bylo příjemné, hlavně i díky faktu, že konečně nepršelo.

Cesta na vlastní území zkoušky byla rovněž dobře značená cedulemi a páskou. První stanoviště, na které jsme dorazili, bylo Hunde Stop. Dál za pásku mohl již jen právě zkoušený pes. Bylo to cca ještě 100 metrů od místa zkoušky tak, aby následující psi případně nerušili psa právě zkoušeného. Nechala jsem tu Idunku uvázanou u stromu a s Tomášem, který byl se mnou ve skupině, jsme se šli podívat na práci prvního pejska. Další páska v cestě označovala místo pro koronu, to již bylo jen cca 5 metrů od zkoušeného psa a šel odtud celkem dobře přehlédnout celý úsek, ve kterém pes pracoval. Korona je tu na české poměry take velmi hojná a zkoušce každého psa přihlíželo poměrně dost lidí.

Prohlídli jsme si práci prvního psa. Systém zkoušek je tu podobný jako při našich wt, nikdy nevíte, jak rozhodčí disciplínu postaví. Víte, že v začátečnících váš pes přinese nejméně 7ks zvěře, budou to pouze kachny, ve třídě otevřené to již může být i husa. A že bude přezkoušen z tollingu, přinášení z hluboké vody, markingu a dohledávky, jak na vodě, tak na břehu, ale jak přesně disciplína bude vypadat, určuje rozhodčí. První pejsek pracoval pěkně a rychle, ale kachna na markingu se mu nelíbila a opakovaně jí odmítal přinést. Po jeho vyhodnocení jsem se vrátila k Iddy, která na mě vzorně čekala na úvazu. Přeci jen bylo nutné hodit závodnici do klidu.

Každý pejsek byl přezkušován cca 20 minut, šly jsme páté na řadu, po Roisin, která je matkou Iddy. Pan rozhodčí byl ve skvělé náladě a nazval jejího vůdce, Tomáše, pionýrem z České republiky J. Byl velmi rád, že jsme se přijeli poprvé v historii zúčastnit a že zrovna on může posoudit hned dvě feny od nás, takže nás nečekalo nic menšího, než nastavení dobrého jména českých tollerů. To jednomu přidá na klidu.

Iduška na úvazu pečlivě poslouchala a studovala zvuky přicházející ze zkouškové oblasti. V tuhle chvíli pekelného soustředění s ní přestává být jakákoliv legrace, už pracuje a já vím, že podá maximální výkon. Když na nás konečně přišla řada, byla jsem trochu napjatá, jak to dopadne, přeci jen fena za sebou měla 1200 km a 5 dní strávených v obytném autě, prohlídku dvou měst a před sebou úplně cizí prostředí a přeci jen troche nezvyklou práci. U zkoušky rovněž asistovalo hodně lidí, byl přítomen rozhodčí, jeho pomocnice, dva házeči a střelec, za páskou stálo hodně lidí v koroně a to vše bylo pro mou mladičkou fenku nové. Poprala se s tím ale skvěle. Velmi se těšila na práci a jen sem tam stáhla ušiska dozadu, kdy evidovala i tu spoustu lidí za sebou, ale nenechala se jimi nijak rušit. Při příchodu ke zkoušce se mě rozhodčí zeptal na mé jméno, jméno psa a jestli vím co mám dělat, vzhledem k tomu, že jsem viděla psa přede mnou, byly mi disciplíny celkem jasné a tak jsme dostaly pokyn k připlížení se za zástěnu. Zástěna byla tvořena maskovací sítí a bylo potřeba se za ní neslyšně přiblížit, po celou dobu zkoušky pes pracuje na volno a musí být 100% ovladatelný. Idu umí šoulačku a tak jsme jí tu bezezbytku využily. Přikradly jsme se za zástěnu, já jsem si sedla na bobek zády k zástěně, Idu nacvičeně zalehla u mě a rozhodčí si dřepl cca 2m přede mě. Po způsobu amerických mariňáků si řekl o tři běhy doprava a tři doleva. Na tolling jsem měla připravené dva váčky šité ze stejného materiálu jako dummy. Není vhodné používat míčky, protože ty odskakují a zakutálejí se, po psu se přitom chce jejich rychlé uchopení a přinesení zpět. Také míčky používáme na hru a já po feně nepožaduji jejich striktní přinesení. Dummy jsem nechtěla použít z toho důvodu, že je používám jako náhradu zvěře a naopak vyžaduji striktně jejich přinesení s předsednutím. Tolling pro mě není ani hra a ani aport a tak bylo třeba zvolit úplně jinou pomůcku, aby fena přesně věděla co po ní chci. Tedy okamžité přinesení aportu ale bez předsednutí. Lépe je mít předměty dva, může se stát, že jeden zapadne do nepřístupného terénu nebo ho pes nenajde a tak je lepší mít u sebe druhý, záložní.

Iddy je vášnivý aportér a tolling je její oblíbenou disciplínou. Předvedla krásné, rychlé a radostné běhy s bezvadnou předávkou předmětu. Dokonce při jednom předvedla i liščí skok, tzv. myškování, což rozhodčí vysoce ohodnotil. Po šesti bězích následovala chvíle klidu. Iddy lehá na pokyn, kdy sbalím předmět do dlaně a dám ho do klína, ale v NKL může pes dostat i slovní povel. Tady musí toller prokázat, že umí během vteřinky přejít do absolutního klidu, lehnout si a ani nepípnout. To se velmi přísně posuzuje, toller nesmí být hlasitý a jakékoliv písknutí je penalizováno. Iddy má klidy skvostné, nepíská a tak odložení zvládla na jedničku. Dokonce se ani v nejmenším nenechala vyrušit výstřelem z vedlejšího stanoviště (zase velebím českou šoulačku), což rozhodčí opět hodnotil velmi vysoko a zaznamenal to dokonce i do našeho posudku. Následně si řekl ještě o čtyři běhy vlevo a tolling byl u konce. Pro nás střeoevropany vypadá tolling jako hra, ale pro seveřany skutečně praktikující tento způsob lovu, se jedná o jednu z nejdůležitějších disciplín celých zkoušek a jejímu provedení psem se přikládá velký význam.

Následovalo dvojité přinášení kachny z hluboké vody. Opět trošku jiné, než jsme zvyklí u nás. Házeč házel kachnu z loďky cca 30 metrů od břehu, přičemž střelec stál na břehu vedle nás. Rozhodčí mi řekl, že je naprosto na mě, kdy vyšlu psa pro aport a tak jsme mohly začít. Zazněl výstřel a první kachna dopadla vlevo od loďky na volnou vodu. Idu pro ní na povel vystartovala a krásně jí přinesla a s předsednutím odevzdala. Tady jsme bojovaly se dvěma neznámými věcmi. První tkvěla ve velmi vysokých vlnách, se kterými se Iddy setkala poprvé, a druhá v loďce, což mě prostě v našich podmínkách ani nenapadlo nacvičovat, ale fenka je natolik chuťová, že se s tím poprala beze ztráty kytičky. Přiřadila jsem si Iddy k noze, zazněl výstřel a druhá kachna padla vpravo od loďky do mírného rákosí. Iddy na povel vyrazila, ale v rákosí kachnu ve vysokých vlnách ztratila z dohledu a trochu jí podplavala. Naštěstí má na vodě skvělou ovladatelnost a tak jsem si jí krátce připískla vlevo, kde už kachnu s přehledem dohledala. Při přinášení mírně zaváhala na mělčině, kdy si prohlížela loďku, ačkoliv k ní již 2x plavala. Nezastavila, ale zpomalila. To byla jediná výtka k její práci, kterou rozhodčí měl, to zpomalení. No jo, když mi ale doma lodičky nemáme J. Rozhodčímu podplavání kachny nevadilo, naopak pochválil ovladatelnost feny a její nos. Mě řekl, že jsem jí měla poslat rovnou pod vítr, což jsem si v tu chvíli tak úplně nemyslela, protože kus viděla padat a tak to měl být vlastně marking, kdy u nás běžně zvěř zakrývá porost, ale je pravdou, že je to vždy na souši, ve vodě nikdy. Ve Švédsku je prostě všechno jinak.

Následovala dohledávka 4 kusů kachen. Rozhodčí mi ukázal areu, kterou má pes prohledat a která začínala cca 5 metrů od oblasti kde se přezkušoval tolling a hluboká voda. Sdělil mi, že je kladen důraz na samostatnou práci psa a čím méně povelů mu dám, tím lépe. Upozornil mě, že oblast zahrnuje jak souš, tak vodu a pes by jí měl prohledat celou, přižemž já musím stát na jednom místě u značky. Pustila jsem Iddy do prohledávaného prostoru a ta byla vzápětí zpět s prvním kusem. Mezi tím jsem si všimla, že na vodě plave kachna kus od nás před rákosím a obří vlny jí odnášejí kamsi. Nasměrovala jsem tedy Iddy na vodu, ta vyběhla určeným směrem, ale v půli cesty jí pod nos podfoukla jiná kachna ze břehu, pro kterou se okamžitě stočila. Na další pokus už kachnu z vody přinesla, s malou zastávkou u částečně ponořeného kamene cestou tam. Rozhodčí to komentoval s tím, že je to tak schválně, všichni psi se u kamene zastaví, někteří u něj ale hledání na vodě vzdají a jen někteří po prvním nezdaru pracují ve vodě dál. Já jsem tu dostala malou výtku, že se při práci dotýkám psa, což je nežádoucí. No jo, já prostě s Iduškou komunikuji na všech kanálech a mám ve zvyku jí po předsednutím s aportem nejdříve pohladit po hlavě a pak teprve aport odebírám. Původně to bylo u prvního psa opatření proti předčasnému pouštění aportu, ale časem se z toho stal takový rituál, který mi znepříjemňuje život na všech working testech. Takže nesahat a nechválit, až po výkonu! J I čtvrtá kachna ze břehu byla dohledána v rekordním čase a mohla přijít poslední disciplína – marking.

Marking se prováděl na břehu a házeč házel kachnu do roští, vice méně pod sebe. Idu se ale nenechala zmást a disciplínu vypracovala bezchybně. Tady musím podotknout, že rozhodčí každý přinesený kus zvěře velmi pečlivě zkontroloval, zda ho pes nenačal nebo nepomačkal. Po markingu nás rozhodčí poslal za pásku ke koroně a šel se radit se svou pomocnicí, která nám dle jeho pokynů vypisovala posudek. Když jsem jí cestou míjela, gratulovala mi k velmi pěkné práci. Ve Švédsku se na zkouškách neudělují body, ale rozhodčí vám vypracuje písemné zhodnocení vaší práce, kde je i uvedena získaná cena. Tedy 1., 2. nebo 3. cena, obdobně jako v České republice. Po vypsání posudku přistoupil rozhodčí ke koroně a nahlas přednesl posouzení práce psa. Padala samá superlativa. Iddy pracovala rychle, efektivně, dravě, ale dokázala vzápětí přejít do absolutního klidu, neprokázala žádnou reakci na střelbu a při práci byla absolutně tichá. Všechny aporty předala do ruky a přinesla všech sedm kusů, které měla. Pár malých výtek, tak jak jsem je uvedla výše v textu padlo, ale jinak se jednalo o excelentní výkon, který bude dobře ohodnocen. Cenu nám rozhodčí nesdělil a posudek nepředal, protože výsledky zkoušek se vyhlašovaly až následující večer, po jejich skončení. Měla jsem z Iddy velkou radost, pracovala úžasně (konečně v lese, do té doby samý sightseeing J) a českým tolerům určitě ostudu neudělala a o to šlo.

V sobotu večer se to ve Forsviku na fotbalovém hřišti zrzavělo kam až oko dohlédlo. Vyhlašovaly se výsledky všech disciplín v rámci Toller speciálu a nakonec došlo i na tollingjaktprov. Každý rozhodčí předával s patřičným komentářem písemná zhodnocení všem svým posouzeným ovečkám a čeští toleři se dočkali úžasného úspěchu, kdy všechny tři feny zkoušku složily a prošly tak se ctí poprvé v české historii náročným tolling testem:

Martina Garová: Absolut First Izolda Garonera, 2. cena

Ing. Tomáš Nehera: Erikachen Roisin, 3. cena

Petra Pešková: Absolut First Ida Garonera, 1. cena, nejlepší pes dne, skupina A

Byl to skutečně krásný zážitek v úžasné zemi. Moc se nám tu líbilo, atmosféra byla skvělá a Tolleři byli všude, kam se člověk podíval. Například v neděli, na závěrečné výstavě, nastoupilo do kruhu ve třídě otevřené neuvěřitelných 57 fen! To nejde popsat, to se musí zažít! Doufáme tedy, že cestička pro další české Tollery byla úspěšně prošlápnuta a že se třeba již příští rok dočkáme dalších skvělých výsledků jiných našich Tollerů na tolling testech ve světě.