logoCZ700bezpozadi

 

 

K hlavním a u nás historicky prvně geneticky testovaným onemocněním u Tollerů patří dvě oční nemoci a to Progresivní retinální atrofie (PRA) a Anomalie oka kolií (CEA).

Obě tato onemocnění jsou autozomálně recesivně dědičná a dokud nebyla možnost genetického testování z krve či z bukání sliznice, musely být obě dosti častou příčinou slepoty u psů tohoto plemene.

PRA

– Progresivní retinální atrofie – Progressive rod-cone degeneration se vyskytuje nejen u Tollerů, ale také u mnoha jiných plemen a to v různých formách a s různými způsoby dědičnosti, onemocnění tohoto typu u tollerů se přesně označuje jako prcd-PRA – a jako takové je i geneticky testováno.

Projevy onemocnění mohou nastoupit od 2 let psa a výše, tedy až po dokončení vývoje oka, na sítnici odumírají světločivé elementy tyčinky s nástupem šerosleposti a špatné orientace za šera, úbytkem fotoreceptorů se zhoršuje i periferní vidění, v další fázi degenerují i čípky s dalším úbytkem vidění, dostavuje se druhotný šedý zákal, někdy i s výskytem zeleného a pes postupně slepne.

Diagnostika je možná většinou ve 2 a více letech psa oftalmoskopem, pomocí elektroretinografu /ERG/ již v 9 – 12 měsících věku.

Léčba není možná žádná, jedinou prevencí je chovatelská disciplína – genetické testování a výběr jedinců do chovu.

CEA

– Anomalie oka kolií – Collie Eye Anomaly je onemocněním oka vznikajícím již kolem 30. dne embryonálního vývoje.

Při zasažení mezodermu je postižena cévnatka, jedná se pak o střední formu – psi vesměs neoslepnou, při zasažení ektodermu vznikají  kolobomy – defekty tkání, odchlípení sítnice, krvácení. Jedná se pak o těžkou formu, udává se kolem 25% všech CEA. Zasaženy mohou být obě oči nestejně a nestejnou formou a intenzitou.

Defekty cévnatky jsou diagnostikovatelné oftalmoskopicky v 8 – 12 týdnech věku.

Léčba opět není možná žádná, prevencí je chovatelská disciplína – genetické testování a výběr jedinců do chovu.

Podstatné je, že je znám způsob dědičnosti obou těchto onemocnění a lze tedy u geneticky vyšetřených chovných psů lehce spočítat, nakolik budou dále jejich štěňata tímto onemocněním poznamenána či ne. Předpokládá to samozřejmě vyšetření DNA z krve psa v některém z genetických ústavů.

Obě nemoci jsou geneticky přenášeny autozomálně recesivní dědičností dle tabulky.

tabulka

Výsledky testů jsou pak u chovných psů uváděny v jejich zdravotních výsledcích či charakteristice. U některých psů najdete údaj PRA Normal „po rodičích“, to v případě, že oba rodiče mají genetické vyšetření Normal, tedy jejich DNA není vůbec stigmatizována geny pro PRA či CEA. V některých zemích je zvykem uznávat toto „po rodičích“ jen pro další generaci, přesdalší už by měla být opět vyšetřena geneticky z krve, kvůli možné genové mutaci či podvodům, v jiných mají výsledky již mnohaletou historii.

Možnosti genetické výbavy u tollerů jsou tedy tři:

  • „Normal/Clear“A –  nemá vůbec žádnou vlohu pro PRA či CEA
  • „Nositel/Carrier“B – má jednu z dvojice vloh normální, druhou nositelskou
  • „Postižený/Affected“C – má obě vlohy nositelské pro PRA či CEA a je geneticky vybaven proto, aby onemocněl, tedy choroba u něj může dříve nebo později propuknout.

Ze schématu je patrné, že A + A dají všechna štěňata bez genů pro PRA či CEA,  A + B štěňata zhruba z poloviny A a B, pak A + C všechna štěňata B, B + B štěňata A,B i C, B + C dají B a C, kdežto C + C jen štěňata C.

 

Kolobom duhovky
Kája 2

Z tohoto vyplývá, že cílem každého chovu tollerů je pářit pouze psy s genetickým vybavením A, protože pouze Ti nemohou dále šířit žádný gen pro PRA a CEA. Progresivním krokem je samozřejmě, s ohledem na malou chovnou základnu plemene, také páření A s B, protože zhruba polovina štěňat bude ve výsledku A a v každé další generaci při páření A s B polovina přenašečů ubude. Je to zdlouhavější cesta k ozdravění chovu co se týče těchto chorob, ale minimálně taková snaha by být měla. Varianta A s C je pak stagnací, ale nemocná štěňata ve vrhu nebudou, zato v kombinaci B s B i B s C se objevit mohou. Kombinace C s C je samozřejmě nejhorší variantou, všechna štěňata by se narodila s oběma vlohami pro PRA či CEA a tedy mohou být nemocná.

Také naopak, z genetických vyšetření DNA na PRA a CEA u stále většího počtu současných tollerů v ČR, lze mnohdy zpětně vypočíst dle výše jmenovaného schématu, jaká byla genetická výbava jejich kdysi ještě netestovaných rodičů, event. i prarodičů.

Je třeba poznamenat, že genetická vyšetření a jejich výsledky u tohoto málopočetného plemene nemají sloužit k vyřazování psů z chovu, jsou pouze pomůckou pro chovatele napomáhající tomu, aby dělali správná rozhodnutí a produkovali zdravé psy.

Od roku 2011 jsou genetické testy DNA na PRA i CEA u Tollerů zařazeny mezi podmínky chovnosti Retriever klubu CZ (netřeba v případě, kdy oba rodiče doloží genetická vyšetření s výsledkem Normal), v Klubu chovatelů loveckých slídičů (KCHLS) tato podmínka není a záleží tedy jen na svědomí, uvědomění a informovanosti budoucího chovatele, jak se k této problematice postaví a nakolik bude či nebude chtít riskovat nebezpečí výše uvedených očních chorob u svých štěňat.

 Statistické výsledky genetických testů u Tollerů žijících v ČR, jejichž majitelé dali souhlas s jejich zveřejněním, jsou uvedeny na portálu Toller.cz 

Příběh Tollera Káji